/
Zázračný konec roku 1989 vplynul do roku následujícího a volání po svobodě doznívalo, protože každý věděl, že svobodu nám již nikdo nevezme. Se začátkem roku 1991 přichází další zázrak, který naši víru utvrzuje. Zjevuje se Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon. Jak se to mohlo stát? Jaké síly zajistily, že jsme dostali tak mocný nástroj pro budoucí život. A ve sbírce zákonů s číslem 23 čteme ústavní zákon, kterým se uvozuje Listina.
Jedině touhou po moci je možné vysvětlit snahu odstranit demokracii v České republice. A tato snaha přichází z nečekané strany.
V každém uvedeném kroku došlo k vážnému útoku na naši státnost.
Při právním sporu je neakceptovatelné tvrzení pana Rychetského: Ústavní soud má pravdu, i když se mýlí. Nebo pana Hollandera, že soudce smí rozhodnout každý právní případ buď dle svých subjektivních, morálně-politických názorů, nebo dle zákona, přičemž volba je na něm samém.
V předchozí části jsme uvedli tři pokusy o destrukci našeho demokratického právního státu. Destrukci, za kterou nestojí konkurenční civilizační okruhy jako Čína, Rusko, ... , ale nedemokratičtí příznivci státního zřízení s orgány moci volenými na určitou dobu (republiky). Jejich drzost je odrazem jejich dispozic - místo bázně prosazují pýchu, poznání nahrazují závistí, ... Nepodniknout nic proti jejich aktivitám by vedlo jen k návratu Platonem popsaných cyklů vlád vedoucí ke koncentračnímh táborům, pracovním táborům a vyhlazovacím táborům.
Nedotknutelná Listina je závazná od roku 1991. A náhle si skupina poslanců ovlivněna policií řekla: ta číslovak 24 je nějak malá, dáme tam číslo 48. A 12. června vznikl Ústavní zákon č.162/1998 Sb. ve znění:
V čl. 8 odst. 3 větě druhé se číslovka "24" nahrazuje číslovkou "48".
Zapamatujte si prosím navždy tuto stupidní větu, jejimž cílem bylo rozvrátit demokracii. Mluvte o ní se svými dětmi a nenechte se ošálit, že pod tímto "zákonem" jsou podepsáni velké osobnosti našich dějin: pan Zeman, pan Havel a pan Tošovský. Podstatné je, že tento blábol naši Listinu základních práv a svobod nezměnil. Základní práva a svobody dané listinou jsou totiž nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, jak je napsáno hned v jejím prvním článku.
Co se dělo pak? Bylo oficiálně předáno mnoho podání, oznámení a žádostí o soudní projednání. Informace o prováděné destrukci demokracie dostalo mnoho institucí: Senát Parlamentu ČR, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, Ústavní soud ČR, Vláda ČR, obecní soudy, Ministerstvo spravedlnosti, státní zastupitelství, Ministerstvo vnitra ČR, Policie ČR. Soudní jednání veřejně nikdy neproběhlo a v podstatě se nikdo nevyjádřil. Teprve nedávno se mi dostal do rukou dopis z Ministerstva spravedlnosti z 19. 6. 2024, ve kterém vedoucí oddělení trestně právní legislativy Mgr. Petr Forejt píše: "Jako součást ústavního pořádku může být Listina základních práv a svobod měněna ústavním zákonem ..."
A protože si myslím, že všechny právní cesty jak situaci napravit byly již vyčerpány, zbývá již jen poslední možnost - aplikovat článek 23 Listiny: "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod založených Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny." Že k tomuto závěru došli již jiní dříve, budu psát v další části.
/Letní škola - část 4. Odpor proti každému/M/
Odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod
V předchozí části jsme odkazovali na dokumenty, které Vladimír i jiní podali nejrůznějším institucím, včetně Ústavního soudu, aby byl zastaven rozklad ústavního pořádku. I někteří členové Ústavního soudu si byli vědomi protiústavnosti postupu své instituce; dosvědčuje i dopis ústavního soudce prof. JUDr. Musila, který vyslovuje názor, že cesta k prosazení občanských postojů je v demokratickém státě začasté klopotná až trnitá, ale že vždy zbývá naděje . . .
Vladimír se rozhodl touto až trnitou cestou vydat. Ústavní soudci, kteří odmítli plnit své poslání chránit ústavní zákony, a naopak se postavili proti nim, pozbyli status ústavních soudců. V rámci ČR se nebylo kam již odvolat. Odvolání k institucím Evropské unie dopadla obdobně. A tak, když Vladimír prošel všemi zákonnými stupni odvolávání a na žádném z nich nedošlo k veřejnému soudnímu projednání sledované věci, mu zbyla jediná možnost – aktivovat článek 23 Listiny základních práv a svobod.
Právo občana postavit se na odpor každému, kdo odstraňuje demokratický řád, může být využito různými způsoby. Jak plyne ze shromážděných dokumentů, demokratický řád zajišťovaný Listinou v ČR pozvolna i rychle odstraňuje mnoho institucí. Důsledný pohled na jednotlivé instituce pak ukazuje zejména na Ústavní soud, obě sněmovny, vládu, policii, . . .
Ve státě žije více jak 10 milionů obyvatel, kteří si ale zaslouží funkční stát. Jak stát probudit, když jmenované instituce se nechtějí na nápravě podílet a právně ztratily funkčnost?
S tímto vědomím se Vladimír rozhodl realizovat svůj odpor.
Jestliže parlament neplnil svoji funkci, protože vědomě odstraňoval demokratický řád lidských práv daný Ústavou, kdo může nyní suplovat jeho činnost? Logicky je to osoba, kterou soudy všech úrovní, Ústavní soud, parlament i orgány Evropské unie, odmítly a věc odbyly a nekonaly.
Takový odpor nemůže začít každý, nemohl bych to být například já, občan, který se vzdal již na druhém stupni podávání žádostí o prošetření postupu Ústavního soudu; může to být jen ten, kdo absolvoval výstup na všechny soudní úrovně a na žádném se mu nedostala možnost věc veřejně projednat a dosáhnout spravedlnosti.
A tak Vladimír, jako projev odporu ve smyslu článku 23 Listiny a vzhledem k nefunkčnosti ústavních orgánů a znemožnění účinně používat zákonné prostředky, začal pracovat na obnovení jejich funkčnosti. Prohlédněte například Usnesení 1/2019 a všimněte si, co je tam pod státním znakem napsáno.
/
/
Dopisy odporu - snaha po nápravě
V předchozí části jsme ukázali jakým způsobem Vladimír státní znak s textem, který vysvětloval, proč tak činí, používal. Celkově napsal více jak 20 dopisů, usnesení a nálezů, kterými poukazoval na absurditu jednání našich představitelů pohybujících se mimo přirozený zákon daný Listinou. Tyto dopisy a Usnesení zasílal právě těm lidem, kteří základní zákony porušovali.
V jednom ze svých Usnesení píše:
Takové zastoupení není přijatelné i proto, že by to dle ZA KBSE umožňovalo uplatňovat na území Česka geopolitickou situaci 1. srpna 1975 . . . Je povinností církve, jakož i všech občanů České republiky, takto nastalou protiústavní situaci vysvětlovat a přijmout jednání pouze dle Listiny. Každý člověk a státní moc jsou si před zákonem, konkrétně Listinou, rovni. Oba jsou jí omezeni, nikdo si nemůže dělat, co chce. Ona určuje legitimitu i legalitu a přestanou-li se jí ústavní orgány řídit, má občan základní právo podílet se na správě veřejných věcí přímo při dodržování Listiny, písemně zdokumentovat znemožnění činnosti ústavních orgánů a postupovat se svými ctnostmi a nadáním.
Co ale dělat ve státě, kde ústřední orgány, díky lidem, kteří se do nich dostali a svojí nekalou činností ztratili svá místa, již nemohou vládnout? Jednu z možností jak situaci napravit, vkládá například do svého Nálezu 1/2020; toto usnesení mělo umožnit uskutečnit volby v roce 2020 demokratickým způsobem; jak jistě víte, nic z navrhovaného se ale nestalo. Reakci některých dotčených odpůrců demokracie, která vedla k uvržení Vladimíra do psychiatrické léčebny, uvedeme v příštím díle./
/
Přepsáno podle vyprávění Vladimíra Chlupa při jeho návštěvě v Psychiatrické léčebně Šternberk ve dnech 16.7.2024 a 17. 7.2024, kde je již dvanáct dní vězněn v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Hrůzy válek druhé poloviny 19. století a první poloviny století 20. vedly k jasným úvahám, že takto "nekontrolovaně" pokračovat nelze. Kolonialismus, konkrétně třeba události spojené s Belgickým Kongem, totální válkou vč. zákopových bojů Velké války i koncentrační (Dachau), vyhlazovací (akce Reinhard) nebo pracovní (Mittelwerk – Dora, Mauthausen – Gusen) tábory nacistického Německa, či japonský masakr v Nankingu byla obrovská selhání, která se již neměla opakovat.
Charta Organizace spojených národů, zdůrazňující rovnost lidí, se v říjnu roku 1945 stala platformou umožňující přijetí účinného řešení. V článku 68 Charty OSN je uvedeno: "Hospodářská a sociální rada zřizuje komise v oboru hospodářském a sociálním a pro podporování lidských práv, . . . ". Komise pro lidská práva, energicky motivovaná Eleanorou Rooseveltovou (1884 - 1962), začala pracovat v roce 1946.
První návrh "mezinárodní" listiny práv předal kanadský metodista a předseda Komise John P. Humphrey (1905 – 1995). Vycházel ze stručných Listin práv USA nebo Virginie. Stručný výčet pak "po francouzsku" přepracoval na druhém jednání komise Francouz židovského vyznání René Cassin (1887 – 1976). Sám těžce raněný kulometnou dávkou roku 1916 využil francouzskou Deklaraci práv člověka a občana a s vědomím všeobecné platnosti základních práv je více rozepsal a precizoval; nyní návrh již Všeobecné deklarace základních práv a svobod získal i Preambuli.
Dalším zásadním přispěvatelem se stal libanonský ortodoxní křesťan Charles Malik (1906 – 1987). Matematicko-fyzikální i filozofické (u Heideggera a Whiteheada) vzdělání mu umožnila vnímat návrh Deklarace z perspektivy přirozeného práva, zejména Summy teologické Tomáše Akvinského. Komise tak byla vystavena nejen "mučivým" výkladům o teologickém díle církevního otce 13. století, ale umožnilo jí to i další propracování znění přirozených práv člověka.
Významný čínský zástupce P. C. Chang (1892 – 1957) reagoval na dosavadní převahu židovsko-křesťanského přístupu poznámkou, že nyní by měla být Komise podrobena obdobné "tortuře" ze strany učení konfucianismu. "Obecné zděšení" uklidnil poznámkou, že místo prosazování tisícileté tradice čínského myšlení se spokojí s přijetím svobody náboženství. Následně se sice názorově střetl s křesťansky orientovaným Malikem, ale vidina dlouhého seznamování se s myšlením Konfucia a jeho následovníků i jej přesvědčila, aby souhlasil s pluralismem.
Poslední významnou poznámku pak pronesla žena – indická zástupkyně Hansa Mehta (1897 – 1995). Zeptala se, zda-li je nutné, aby francouzský návrh zdůrazňoval rovnost "homme", nebylo-li by lepší přijmout rovnost "lidí".
Všeobecná deklarace lidských práv Organizace spojených národů se tak rodila nejen ve stínu kolonialismu, totální války, národních a rasových zvěrstev, ale i v duchu pluralismu, napříč kulturami a především s vědomím, že lidé jsou si rovni v důstojnosti i v právech. Výsledný text byl předložen k hlasování ve Valném shromáždění OSN dne 10. prosince 1948.
Čtyřicet osm členských zemí OSN souhlasilo, osm se zdrželo hlasování, a to včetně tehdy již komunisty ovládaného Československa. I to dosvědčuje, že uzákonit základní práva a svobody je nutné. Cesta k vypracování závazné mezinárodní smlouvy – budoucímu MEZINÁRODNÍMU PAKTU o občanských a politických právech byla připravena./
Nyní navážeme na povídání z 6. části o dopisech odporu. A znovu zdůrazňuji, že se jedná o odpor proti bezprecedentnímu porušení ústavního pořádku třinácti ústavními soudci, nedodržování Listiny základních práv a svobod v mnohých institucích a mnohými právníky. Deset let po porušení ústavnosti napsal Vladimír ještě dopis bývalému předsedovi Ústavního soudu Rychetskému, ve kterém navrhoval postup, který by mohl vést k návratu do normálního stavu. Nezákonné přisvojení moci Ústavním soudem, ho totiž vehnalo do nezáviděhodné situace, kdy v zájmu zachování demokratických principů České republiky, musel plnit nezvyklou roli, kterou by rád opustil.
Vladimírova aktivita s dopisovým odporem započala již v roce 2016. Na žádost CIA ho vroce 2018 navšívili pracovníci BIS a Vojenského zparvodajství, kterým svoji pozici vysvětlil. Bylo to v souvislosti s jeho aktivitou při připravovaném nákupu vrtulníků v USA.
V obavách o osud demokracie byl Vladimír aktivní i v kontaktu s jinými demokratickými zeměmi, které upozorňoval na situaci v ČR. V roce 2022 zaslal Obvodnímu soudu Praha 6 předběžné opatření,žádající, aby soud zajistil řádné projednání celé záležitosti. Soudu zaslal tři objemné šanony, ve kterých byly uvedeny dokumenty dosvědčující porušování Listiny v ČR. Soudkyně Mgr. Ing. Vaňkátová v odpovědi uvedla, že aby jednání mohlo vůbec začít, musí se všechny doložené dokumenty předat všem stranám jednajícím u soudu a je okopírovat, což Vladimír okamžitě zajistil a na soud do dvou dnů předal sedm exemplářů veškeré dokumentace.
Vladimír zaslal ještě 8. září 2022 dopis Městskému soudu v Praze s výzvou, aby osoby jednající jeho jménem respektovaly ústavní zákon Listina základních práv a svobod, jehož konkrétní články umožňují jednat nejen "efektivně", ale i správně.
V této době někdo z Obvodního soudu Prahy 6 vyňal několik stran z dodaných materiálů a zaslal je na olomouckou policejní expozituru v Olomouci, aby pan komisař por. Bc. Robin Žifčák začal jednal. Jak postupuje jednání na Městském soudu v Praze a kdy svolá požadovaný soud, nevím. Možná, že by to rádi udělali, ale asi se dozvěděli o Vladimírově věznění na psychiatrické klinice a čekají na jeho propuštění.
Dovoluji si ale fabulovat, Mgr. Ing, Tereza Vaňkátová, jak je z její odborné publikace známo, ví, že "osvobozením Židů za druhé světové války, které porušilo Paretova kritéria efektivnosti proto, že takové osvobození znamenalo pokles užitku na straně nacistů"; a analogicky porušit efektivitu propuštěním Vladimíra z psychiatického věznění by vedlo k poklesu užitku na straně soudců.
Soud o lidských právech?
Předcházející události - zadržení a věznění v psychiatrické léčebně